FAQ o překladech

Motto: „Pokud něco nemá cenu dělat perfektně, nemá cenu to dělat vůbec.“

Vážení návštěvníci (a potenciální zákazníci),
v této sekci webu Překladatelského a tlumočnického centra EUFRAT postupně přinášíme odpovědi na otázky, dotýkající se problematiky překladů z nejrůznějších stran a pohledů.

Pokusíme se postupně objasňovat základní pojmy, související s problematikou překládání z a do cizích jazyků, upozorňovat na možná úskalí, nedorozumění a z nich potenciálně plynoucí omyly, odhalovat a na pravou míru uvádět některé mýty o překládání, překladech a překladatelích, zkrátka vše, co si myslíme, že by vás mohlo zajímat, a také vše to, co vás skutečně zajímá. K výstavbě této sekce máte totiž možnost přispět také vy, pokud nám zašlete prostřednictvím mailu nebo našeho dotazového formuláře, který je součástí poptávkové stránky, svůj dotaz, týkající se problematiky překladů.

Pokud jste se do této sekce dostali právě odkazem z našeho poptávkového rozhraní, prohlédněte si prosím aktuálně zařazené otázky a odpovědi, abyste zjistili, zda dotaz, který jste se chystali našemu centru odeslat, není již zodpovězen v této sekci; pokud nebudete mít úspěch při hledání v aktuálních otázkách, zkuste se podívat také do archívu.

Mnohé otázky o překladatelských službách jsou rovněž zodpovězeny v některých dokumentech ke stažení, které najdete zde.

Aktuální otázky

• Jaký překlad potřebuji?
• Je lepší oslovit agenturu, nebo překladatele na volné noze?
• Jak se nespálit při výběru překladatele/agentury?
• Co dělá dobrý překlad?
• Co dělá dobrého překladatele?
• Musí překladatel ovládat dobře svou mateřštinu?
• Je správné, že překladatel/agentura konzultuje překlad se zákazníkem?
• Jak mohu předat podklady pro překlad a v jaké podobě mohu hotový překlad dostat?
• Jak by měl vypadat můj vlastní text, který chci přeložit?
• Proč není dobré s každou poptávkou oslovit co nejvíce překladatelů/agentur a vybrat si podle ceny?
• Je pravdou, že rychlost zhotovení a kvalita překladu jsou v nepřímé úměře?
• Co je výchozí a co cílový jazyk/text?
• Co je normostrana?
• Kolik normostran se vejde na tiskovou stranu?
• Mám jako zákazník možnost kontroly rozsahu překladu?
• Z čeho se počítá cena za překlad?
• Co je superlegalizace?
• Co je Haagská konvence (5. 10. 1961)?
• Co je apostille (apostila)?
• Kdo může vyhotovit ověřenou kopii dokumentu pro soudně ověřený překlad?
• Z jakých dokumentů nelze pořídit ověřenou kopii?
• Jak postupovat, potřebujete-li pořídit ověřený překlad dokumentů, z nichž nelze ze zákona zhotovit úředně ověřenou kopii?

Archív FAQ o překladech

Jaký překlad potřebuji?

Vraťme se ještě jednou k našemu příměru překladu k automobilu: podobně jako se o tom, jaké auto si koupíme, nerozhodujeme až při návštěvě autosalónu či autobazaru, i v případě koupě (tedy přesněji zadání či objednání) překladu je dobré vědět předem, co chci. Jinak bude vypadat poptávka po informativním překladu pro referenční potřebu, kdy potřebujete znát pouze důležitá fakta, která výchozí text přináší, a jinak poptávka na soudně ověřený překlad, kde záleží na každém slově, které má mnohdy – v případě obchodních kontraktů nebo dalších právně-obchodních textů zcela bez přehánění! – cenu o několik řádů vyšší, než je cena, jakou za takový překlad zaplatíte; a konečně zcela jinak bude vypadat práce překladatele na překladu literárního díla (ať už prozaického textu či poezie – ano, i takové překlady umíme!).

Je lepší oslovit agenturu, nebo překladatele na volné noze?

Možná si říkáte, že taková otázka na webu překladatelského centra (agentury) je poměrně legrační a že odpověď na ni dokážete předem uhodnout. Dobrá, přistoupíme na toto východisko a pokusíme se uvést, proč se domníváme, že je lepší oslovit agenturu než překladatele na volné noze.

Za překlad u agentury zpravidla (avšak nikoli nutně) zaplatíte o něco více, než byste zaplatili překladateli na volné noze. Zkusme se ale zamyslet, co za tu vyšší cenu u solidní agentury dostanete:

• Agentura má z čeho vybírat, takže váš překlad zadá překladateli se specializací na danou oblast.
• Agentura spolupracuje s rodilými mluvčími a korektory, takže dokáže zajistit výsledný text v opravdu co nejlepší kvalitě.
• Agentura má solidní technické zázemí, takže za vás vyřeší problémy s možnou nekompatibilitou SW.
• Agentura má vůči svým dodavatelům nastaven systém kontroly kvality a nepustí přes sebe nekvalitní překlad.
• Agentura se lépe dokáže vypořádat s požadavky na překlady velkých objemů textu v krátkých dodacích lhůtách
• V agentuře váš překlad projde několikerou kontrolou u několika lidí (překladatel, korektor, garant atd.), takže šance na přehlédnutí chyby je nižší než u překladatele na volné noze.

Mohli bychom ve výčtu pokračovat, ale chceme být féroví – víme o jednom závažném důvodu, proč by se někdy mohlo vyplatit zadat zakázku překladateli na volné noze: pokud máte pocit, že agentura pouze předá váš text překladateli, o nic se dál nestará, pak vám předá hotový překlad týden po termínu, přeložený do jiného jazyka, než jste chtěli (a i tak plný chyb) a naúčtuje si za to bezmála stoprocentní marži (protože je třeba zaplatit topení, sekretářku a firemní Vánoce), pak je asi namístě popřemýšlet o změně. Ale i v takovém případě si dovolíme upozornit, že zdaleka ne všechny agentury se chovají tak, jak bylo popsáno, a že u nich za nějakou tu korunu navíc získáváte významnou přidanou hodnotu.

Jak se nespálit při výběru překladatele/agentury?

Na tuto otázku je odpověď velejednoduchá: buďte poučeným zákazníkem! Více informací o tom, jak se takovým zákazníkem stát, přináší vlastně kterákoli sekce našeho webu; pokud chcete takový návod ‘v kostce’, doporučujeme vám stáhnout si příručku Překlady a jak na to, kterou vydala v české verzi Jednota tlumočníků a překladatelů.

Co dělá dobrý překlad?

Umění překladu (a slovo umění volíme záměrně) je výsadou, která je v jistém slova smyslu téměř alchymickou kombinací jednoho dílu talentu, devatenácti dílů studijní dřiny a osmdesáti dílů zkušeností – ne nadarmo jedno z překladatelských úsloví říká, že dobrým překladatelem se člověk ani nerodí, ani nevystuduje – musí se vysedět. Tvrdíme, že překlad je umění, a máme pro to dobrý důvod: vždy se totiž najde někdo, kdo ve finálním textu najde slovo, místo kterého by on použil jiné, nebo místo, které by přeložil jinak. Hodnocení překladu bude vždy do velké míry subjektivní záležitostí; jedním z mála objektivně měřitelných kritérií je, jaký má překlad účinek na koncového čtenáře. Podepsal obchodní partner s vaší firmou smlouvu, kterou jsme pro vás přeložili? Pak to byl dobrý překlad. Získali jste v zahraničí povolení k výkonu povolání na základě námi přeložených kvalifikačních dokladů? Pak jsme je tedy přeložili dobře. Vydalo vám zahraniční nakladatelství vaši knihu v našem překladu? Za takový překlad tedy dáme ruku do ohně.

Co dělá dobrého překladatele?

Pokud jde o kvalifikaci překladatelů, otázka stojí podobně jako v případě výuky cizího jazyka. To, že někdo umí perfektně daný jazyk, ještě nezaručuje, že ho umí také naučit někoho druhého; a na druhou stranu, co je učiteli platné, že je mistrem didaktických postupů a dokáže v hodině doslova sehrát drama, pokud je „o lekci“ před svými studenty? Podobně i v případě překladů je třeba říci, že ani dokonalá akademická či praktická znalost cizího jazyka sama o sobě kvalifikovaného překladatele nedělá. Ani absolventi oboru translatologie na filozofických fakultách nemají (zejména v počátcích kariéry) potřebné odborné znalosti – tím máme na mysli znalosti z oborů technických, právních, medicínských, obchodních, uměleckých, zkrátka těch, jichž se velká část poptávaných překladů týká. Naproti tomu odborníci z praxe v těchto oborech mají dostatečnou oborovou erudici, a pokud navíc dobře vládnou cizím jazykem, často se stává, že zejména do cizího jazyka překládají kvalitněji, než prvně zmiňovaná skupina. Pokud narazíte na překladatele, který o sobě tvrdí, že dokáže překládat texty ze všech možných oborů, zbystřete. Takoví ‘renesanční’ či univerzální překladatelé se dnes už prakticky nevyskytují a poctivý překladatel se bude specializovat na jeden obor, případně na ‘rodinu’ souvisejících oborů. Překladatelství je vysoce specializovaná a kvalifikovaná profese a jako ve všech podobných případech i zde platí, že méně znamená kvalitněji.

Musí překladatel ovládat dobře svou mateřštinu?

Kdo chce překládat, musí umět dobře… česky. Zlaté pravidlo překladatelské profese, které by se mělo tesat do kamene. Nechceme se dopouštět generalizování, ale zejména techničtí či obchodní odborníci zacházejí s češtinou občas přímo trestuhodně; problém ale tkví mnohem hlouběji a postihuje v míře nemalé i právníky, novináře, reportéry, politiky, a vůbec všechny profese, které se více či méně často pouštějí do tvorby písemných projevů. Jestliže se v překladu do češtiny objevují atentáty na češtinu typu ‘aby jste’, ‘tamnější’, ‘standartní’, ‘nejideálnější’, ‘děvčata se smály’ a ‘děti se koupali’, je načase, aby se dotyčný ‘takypřekladatel’ vrátil ne na katedru translatologie, ale do základní školy. Takové překladatele nezaměstnáváme; znalost a ovládnutí mateřského jazyka je jedním z nejvýznamnějších kritérií, podle kterých své spolupracovníky vybíráme.

Je správné, že překladatel/agentura konzultuje překlad se zákazníkem?

Některé agentury s oblibou uvádějí jako svou přednost, že ‘neobtěžují’ klienty telefonáty s dotazy na upřesnění, doplnění atd. Troufáme si tvrdit, že to nesvědčí o ničem jiném, než o jejich nezodpovědnosti a o tom, že nejsou ničím jiným, než ‘fabrikou na překlady’. Mnohé texty obsahují velmi specifickou terminologii, jejíž překlad je třeba dohodnout, mnohdy (např. u anglických textů neanglofonní provenience) se pouze zákazník na základě předchozích zkušeností dokáže v textu orientovat tak, aby některé výrazy mohly být smysluplně přeloženy, atd. Interakce se zákazníkem, ideálně prostřednictvím kompetentní osoby na straně zákazníka, která se v problematice překládaného textu orientuje, pomáhá nejen dovést překlad k dokonalosti, ale také k navázání a udržování dobrých vztahů mezi zákazníkem a dodavatelem překladu. Zkrátka – konzultace nerovná se neschopnost!

Jak mohu předat podklady pro překlad a v jaké podobě mohu hotový překlad dostat?

Zjednodušeně řečeno rozlišujeme čtyři druhy podkladů:

1. otevřené textové soubory, typicky dokumenty MS Word různých verzí (DOC nebo DOCX), dokumenty RTF, a tam, kde netrváte na specifickém formátování, také TXT
2. jiné elektronické formáty (PDF, grafické soubory, soubory DTP programů, OCR aplikací atd.)
3. listinné dokumenty (jednotlivé dokumenty, publikace, periodika atd.) v tištěné formě
4. audio/video záznamy

Z pracování překladů z podkladů kategorie 1 je nejjednodušší. Elektronická forma zaslaná e-mailem může významně urychlit komunikaci jak mezi naším centrem a vámi jako zákazníkem, tak mezi naším centrem a našimi kmenovými překladateli, jimž budeme vaši zakázku zadávat ke zpracování. Kromě toho dostupnost elektronické formy dokumentu, která umožňuje preparaci textu ve výchozím jazyce, dává možnost poměrně přesně a kvalifikovaně odhadnout objem textu překladu v jazyce cílovém a tím postavit spolehlivou cenovou nabídku na celou zakázku. Navíc takové podklady umožňují překladateli psát přímo do podkladového souboru a využít tak jeho formátování, tabulky a další prvky, které má překlad zachovat a které by jinak musel vytvářet zcela ‘od nuly’.

Pokud máte podklady (tj. výchozí text) k dispozici v elektronické formě grafických souborů, je třeba celý text překladu psát od začátku, nelze využít formátování podkladu atd. To znamená, že kromě práce překladatele je třeba počítat i s elementární grafickou úpravou, která stojí čas a peníze. Totéž platí pro podklady kategorie 3, takže zpracování překladů v obou těchto kategoriích zpoplatňujeme přirážkou 10 % k základní ceně za překlad 1 normostrany.

Možností, jak překlad listinných podkladů urychlit, je jejich naskenování a předání e-mailem překladatelskému centru dříve, než budete mít možnost je donést v jejich fyzické formě. U skenů je však třeba dbát na úplnost a čitelnost dokumentů (například u skenů PDF je 300 dpi na hranici použitelnosti; u jedno- až dvoustranných skenů je pak 600 dpi optimálním kompromisem mezi kvalitou a velikostí souboru; u vícestranných dokumentů doporučujeme rozdělit skenování po několika stránkách).

Podklady v podobě audio/video záznamu (kategorie 4) podléhají složitějšímu postupu zpracování a jsou také zcela specificky oceňovány – více informací naleznete zde.

Jak by měl vypadat text, který chci přeložit?

Pokud jste autorem textu nebo můžete podobu textu předávaného v elektronické podobě nějak ovlivnit, máte ve svých rukách mnohé: můžete významně urychlit zpracování překladu a v neposlední řadě i jeho cenu. Ptáte se jak? Tím, že odevzdáte text finální, nebudete v něm v průběhu překladu dělat žádné změny, že jej předáte překladateli s korektním formátováním, že do něj nebudete umísťovat zbytečné grafické prvky atd. Kde se dozvíte, co je korektní formátování a všechny ty další věci? Připravili jsme pro vás návod Pravidla pro tvorbu textů[pdf], v němž vás chceme upozornit na to, co je dobré dodržet při psaní textů, které chcete přeložit, a čemu je naopak důležité se vyhnout.

Proč není dobré s každou poptávkou oslovit co nejvíce překladatelů/agentur a vybrat si podle ceny?

Věrnost značce neboli brand loyalty se vyplácí i v případě překladatelských služeb. Zákaznická ‘promiskuita’ poptávání několika agentur a umisťování zakázek podle toho, která zrovna za překlad nabídne nejnižší cenu či nejkratší termín dodání, může skončit, jako ostatně každá promiskuita, jedině špatně. Výhodou věrnosti, tedy dlouhodobé (a třeba i výhradní) spolupráce s jedním dodavatelem překladatelských služeb, je postupné budování konzistentního firemního slovníku, tedy databáze výrazů typických pro obor či konkrétní firmu; navíc u dodavatele roste znalost zákazníka, jeho požadavků, potřeb a firemního stylu, která umožňuje dodávat kvalitní překlady ve výhodných dodacích termínech – a po nějakém čase při určitém objemu překladů také s množstevními slevami.

Je pravdou, že rychlost zhotovení a kvalita překladu jsou v nepřímé úměře?

Ačkoli na různých místech tohoto webu přirovnáváme překlady k autům, v jednom ohledu jsou si tyto dvě kategorie zboží zcela nepodobné: u překladů rozhodně neplatí, že čím rychlejší, tím lepší! Kvalita, lépe řečeno dokonalost, a termín dodání jsou do určité míry veličiny nepřímo úměrné. Je nerealistické se domnívat, že například překlad deseti normostran právnického textu zadaný v pět hodin odpoledne s požadavkem na dodání do rána druhého dne bude dokonalost sama; zodpovědný překladatel či agentura dokonce takový požadavek s omluvou a vysvětlením odmítne nebo se alespoň pokusí dohodnout se zadavatelem realističtější termín. Zejména odborné překlady vyžadují stoprocentní soustředění, několikerou kontrolu, ověřování ve slovnících i v internetových vyhledávačích; navíc mohou obsahovat i zvláštní požadavky na formátování (převody tabulek, grafů, schémat atd.), které se mohou v různých verzích editorů chovat různě a jejich adaptace je činností náročnou pokud nikoli na odbornost překladatele, pak na jeho čas zcela jistě. Je obtížné stanovit obecnou denní kvótu na jednoho překladatele, ale nebudeme daleko od pravdy, když budeme tvrdit, že 2–3 normostrany za den budou mít u profesionálního překladatele zaručenou kvalitu, 4–5 normostran bude dobrých, a nad 5 normostran denně by měl poctivý a zodpovědný překladatel (nadaný navíc elementárním pudem sebezáchovy) jít jedině v případě, že by ho kancelář prezidenta republiky poptala s překladem vyhlášení války.

Co je výchozí a co cílový jazyk/text?

Výchozí jazyk je ten, v němž je napsán originální text (dokument) a z nějž se bude překládat; cílový jazyk je ten, do kterého se překládá a v němž tedy bude napsán text překladu. Jedním z těchto jazyků bude vždy čeština; pouze ve výjimečných případech (a ve zvláštním cenovém režimu) realizujeme zakázky na překlady tzv. foreign-to-foreign, čili mezi dvěma cizími jazyky bez mezipřekladu přes český jazyk (tzv. pilotní jazyk). Výchozí (někdy též podkladový) text je tedy ten, který nám předáte při zadání zakázky, cílový text je text překladu, který od nás dostanete. Možná se vám takové vysvětlování zdá zbytečné, ale ujišťujeme vás, že při stanovení ceny za překlad se bez rozlišování těchto pojmů neobejdeme.

Co je normostrana?

Základní kalkulační jednotkou překladatelských služeb je tzv. normostrana (NS), která – jakkoli to její název napovídá – není úplně přesně definována v žádném závazném technickém ani právním předpisu a různé agentury a překladatelé ji definují různě. Rozsah normostrany je sice definován odst. 2 § 24 vyhlášky 37/1967 Sb. (prováděcí předpis k zákonu o znalcích a tlumočnících, zde se ale tato jednotka množství textu označuje jako ‘stránka’ a vztahuje se pouze na překlady pořízené soudním tlumočníkem. Normostrana též byla definována v ČSN 01 6910, avšak v nástupnické normě již nikoli. Nejčastějším výkladem je, že 1 NS = 1800 typografických znaků včetně mezer. To znamená, že každé písmeno či číslice, interpunkční znaménko (čárky, tečky, apostrofy, pomlčky, spojovníky, znaky stupňů atd.) i úhoz na mezerník se započítávají přesně tak, jako kdyby text vznikal na klasickém psacím stroji (30 řádků po 60 úhozech). Nepočítají se formátovací znaky (enter, tabelátor, rozdělovník slov aj.), zatímco komentáře či poznámky pod čarou ano.

Z této definice vyplývá jedno důležité upozornění: ten, kdo používá místo korektních formátovacích nástrojů mezerník, může (pokud narazí na nepoctivého či přinejmenším škodolibého překladatele) zaplatit za opticky srovnatelný překlad třeba i třikrát více, než ten, kdo používá důsledně tabelátory.

Pro představu, jak „opticky“ vypadá text o objemu jedné normostrany, se můžete podívat sem[doc]. Označený text v tomto dokumentu, napsaný na standardně formátované straně A4 programu MS Word písmem Times Roman New o velikosti 12 bodů při nastaveném jednoduchém řádkování, má přesně 1800 typografických znaků vč. mezer.

Kolik normostran se vejde na tiskovou stranu?

Tato otázka je zcela legitimní, nicméně odpověď není nijak jednoduchá. Mluvíme-li o počítačově vygenerované tiskové straně formátu A4 pokryté souvislým textem, při standardním nastavení okrajů, jednoduchém řádkování a velikosti písma 12 bodů, vejdou se na takovou tiskovou stranu přibližně dvě normostrany. V případech jiného formátování se ale můžeme setkat i s tím, že na jedné straně A4 napočítáme až 5 NS; naproti tomu překlad formuláře se spoustou „prázdného papíru“ na tiskové straně nemusí dát ani jednu celou normostranu.

Tento značně proměnlivý vztah je třeba mít na paměti při zadávání objednávky, abychom nebyli překvapeni, že jsme předali k překladu 3 strany A4 a překladatelská agentura nám najednou účtuje 7 jakýchsi normostran.

Mám jako zákazník možnost kontroly rozsahu překladu?

Pokud máte výchozí text k dispozici v elektronické formě v ‘otevřeném’ formátu, tedy jako soubor nějakého textového editoru, většinou lze pomocí nástroje Počet slov zjistit také počet znaků (v MS Word 2007 je např. na dolní liště vlevo jako druhé tlačítko Slova: XXXX. Při rozkliknutí se otevře okno Počet slov, kde jednou z položek je Znaky (včetně mezer):. Tento počet, vydělen 1800, vám dá počet normostran v celém dokumentu. Ostatně, podívejte se sem[doc] – celý postup je tu názorně popsán. Také po odevzdání překladu (je-li předáván v elektronické formě) si můžete tuto kontrolu provést. Počet normostran se zaokrouhluje na jedno desetinné místo (vždy nahoru); první normostrana se vždy kalkuluje jako celá.

Z čeho se počítá cena za překlad?

Cena za překlad zpravidla sestává z několika položek. Základ částky tvoří násobek jednotkové ceny (ceny za kalkulační jednotku, jíž je u překladů zpravidla 1 normostrana cílového textu) a objemu cílového textu vyjádřeného v kalkulačních jednotkách, tedy normostranách. K tomu mohou přistoupit ještě další položky, jako např. platba za ověření překladu, korekturu rodilým mluvčím nebo expresní překlad, dále příplatek za nestandardní formát výchozího dokumentu, platba za dodání překladu některým z nestandardních způsobů (zásilkovou službou, dovoz do místa určení), případně za záznamové médium (nejč. CD-R).

Vždy je však kalkulace ceny dohodnuta a odsouhlasena mezi naším centrem a zákazníkem před započetím prací prostřednictvím Zakázkového listu, na němž jsou všechny požadavky zákazníka uvedeny, a zákazník také ví, kolik budou jednotlivé položky objednávky stát. Cena vlastního překladu se dopředu uvádí jako tzv. kvalifikovaný odhad, který vychází z objemu textu ve výchozím jazyce. Objem textu v cílovém jazyce (a tím i cena za překlad) se může lišit v rozmezí 20 % od kvalifikovaného odhadu, na což zákazníky také upozorňujeme. Pokud by se z nějakého důvodu objem textu v cílovém jazyce lišil o více než je deklarovaná přípustná odchylka nebo pokud vyvstanou v průběhu prací na překladu nepředvídané okolnosti (např. zjistíme, že výchozí text obsahuje takové množství chyb, nepřesností či nejasností, které znemožňuje text kvalitně přeložit, aniž by se předem provedla korektura výchozího textu), informujeme o tom okamžitě zákazníka a snažíme se navrhnout možná řešení a v součinnosti se zákazníkem dospět k takovému výsledku, který bude především splňovat jeho očekávání navzdory nastalým potížím.

Pokud jde o rozdílné sazby za překlady z cizího jazyka do češtiny a z češtiny do cizího jazyka, tento přístup není naší filosofií. Tvrdíme, že kvalifikovaný překladatel musí ovládat svou mateřštinu stejně dobře jako cizí jazyk a že není zásadní rozdíl ve směru překladu.

Co je superlegalizace?

Vyšší ověření listin (tzv. superlegalizace) je způsob ověření listiny, která má být použita ve státě, který není signatářským státem Haagské konvence, případně se kterým nemá ČR sjednáno osvobození od vyššího ověření prostřednictvím dvoustranné smlouvy. U listin vydávaných soudy a listin vydávaných nebo ověřovaných notáři superlegalizaci provádí Ministerstvo spravedlnosti ČR. Poté následuje vyšší ověření MZV ČR a navazující ověření zastupitelským úřadem toho státu, kde má být listina použita. U listin vydávaných nebo ověřených orgány státní správy superlegalizaci provádí přímo MZV ČR a pak následuje ověření příslušným zastupitelským úřadem. Obdobný postup platí v případě, že má být českými úřady uznána listina vydaná ve státě, který nemá s ČR sjednáno zjednodušené uznávání listin.

Proces superlegalizace v celé jeho složitosti si nejlépe ozřejmíme na následujícím příkladu:

Italská firma se sídlem v Bolzanu plánuje v ČR otevřít dceřinou společnost. Musí tedy své dokumenty, které mají povahu veřejné listiny a které musejí být pro registraci v ČR předloženy (osvědčení o založení, zápis z první schůze představenstva, zakladatelská smlouva a stanovy) ‘prohnat’procesem superlegalizace, neboť Itálie není členským státem Haagské konvence. Nejprve bolzanský notář ověří pravost podpisů na jmenovaných listinách. Pravost razítka a podpisu tohoto notáře ověří státní tajemník provincie Bolzano-Bozen a poté listiny cestují do Říma, kde své ověření připojí také italské ministerstvo zahraničních věcí. Pak si ‘razítkem bouchne’ český zastupitelský úřad v Itálii a dokumenty mohou zamířit na úřady v ČR, ovšem předloženy osobou, která zároveň předloží plnou moc opravňující ji jednat jménem mateřské společnosti pokrytou stejnou vrstvou razítek jako ostatní uvedené listiny. Ani tato několikanásobná legalizace však ještě nezaručuje úspěch. Sami uznáte, že proces opatření listiny apostilou je proti tomu významným zjednodušením.

Ukázka dokumentu vydaného nečlenským státem Haagské konvence (Bangladéš):

Co je Haagská konvence (5. 10. 1961)?

Přesněji řečeno mluvíme o Haagské úmluvě o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin ze dne 5. října 1961. Touto úmluvou se signatářské státy zavazují ve vzájemném styku upustit od procesu superlegalizace, několikanásobného a několikaúrovňového ověřování pravosti listiny, oprávněnosti podepsaných osob atd., které ze vzájemného uznávání veřejných listin mezi státy dříve vytvářelo skutečné administrativní peklo. Signatářské státy této úmluvy (ČR přistoupila v r. 1999) teď mohou využít tzv. apostilaci listiny, která celý proces zjednodušuje a urychluje.

Co je apostille (apostila)?

Apostila (ve francouzském originále apostille) je speciální doložka, kterou se potvrzuje, že dokument, k němuž je připojena, je pravý. Na rozdíl od tzv. vidimace na notářsky ověřené kopii, která ověřuje pravost kopie a její souhlas s originálem, apostila ověřuje pravost originálu. Apostilu mohou vyžadovat zejména zahraniční úřady, kterým předložíte např. svůj přeložený diplom, rodný list či jiný důležitý dokument; a naopak, některé dokumenty zahraniční provenience přicházejí opatřeny apostilou, kterou je při překladu do češtiny rovněž třeba přeložit. Ověření apostilou je možné získat a použít v zemích, které jsou členskými státy Haagské konvence ze dne 5. 10. 1961. Pro uznání úředních listin v nečlenských státech je někdy třeba podstoupit proces tzv. superlegalizace (vyššího ověření, viz otázka „Co je superlegalizace“).

Nelze říci, že úřad v zahraničí apostilu vždy striktně vyžaduje, ale vždy se vyplatí předem si ověřit, zda pro dotyčný dokument apostilu nebudete potřebovat. Apostily vydává příslušný úřad v zemi, kde byl dokument vystaven; v České republice je to referát legalizace konzulárního odboru Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Kdo může vyhotovit ověřenou kopii dokumentu pro soudně ověřený překlad?

Vidimaci neboli ověřování shody opisu nebo kopie s originálem nebo jeho již jednou ověřovanou kopií, provádějí notáři, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady, úřady městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst, úřady městských částí hlavního města Prahy, ve vojenských újezdech újezdní úřady, držitel poštovní licence (Česká pošta), Hospodářská komora České republiky.

Z jakých dokumentů nelze pořídit ověřenou kopii?

Vidimaci nelze ze zákona provést, je-li původní listinou dokument, jehož jedinečnost nelze vidimovanou listinou nahradit. Zejména se jedná o občanský průkaz, cestovní doklad, zbrojní průkaz, řidičský průkaz, vojenskou knížku, služební průkaz, průkaz o povolení k pobytu cizince, rybářský lístek, lovecký lístek nebo jiný průkaz, vkladní knížka, šek, směnka nebo jiný cenný papír, los, sázenka, protest směnky, geometrický plán, rys nebo technická kresba.

Jak postupovat, potřebujete-li pořídit ověřený překlad dokumentů, z nichž nelze ze zákona zhotovit úředně ověřenou kopii?

Ověřený překlad samozřejmě můžete pořídit i z neověřené kopie, avšak je třeba podepsat čestné prohlášení, v němž uvedete, že český právní řád neumožňuje zhotovení ověřené kopie z daného dokladu. Text čestného prohlášení, které si můžete stáhnout zde[doc], se pak přeloží spolu s dokladem a přiloží se k němu.